Držení těla a zájem u dětí a dospělých
Každý den přináší něco nového - prožitky, zkušenosti anebo různá zamyšlení. Dnešek mi do ordinace “zavedl” 2letou holčičku, která mi ukázala mnohem více, než jsem si dovedl představit.
Maminka 2leté Evičky (krycí jméno) chtěla zkontrolovat držení těla a nožiček, protože měla podezření na vtáčení špiček směrem k sobě. Už při samotném seznamování s maminkou a Evičkou jsem byl překvapen, jak klidná a bezprostřední Evička je. Potom, co jsem v ordinaci připravil několik hraček, tak se k nim plynule přemístila a začala si hrát. Během toho jsem maminku vyzpovídal, proč za mnou přišli, jaký byl Evičky dosavadní vývoj, jestli někdy něco řešili u lékařů, a kdy začala pozorovat tendenci stáčení nožiček. Odpověď maminky byla, že nejvíce pozoruje toto stáčení při únavě, v zimních botičkách anebo pokud je Evička něčím silně zaujata.
Na mou prosbu maminka jistým, ale zároveň milým tónem požádala Evičku, aby se svlékla do spodního prádla. Ta téměř nadšeně vyskočila ze země a začala si odkládat oblečení. Já jsem ji přitom jenom ujistil, že se podíváme na její zádíčka, bříško a nožičky. V rámci vyšetřování jsem nechal Evičku projít po ordinaci, zvednout hračku ze země, pak ji tam opět položit, hodit míčkem, vylézt a zase slézt z lehátka, poposkočit a dokonce se pokusila stát na jedné noze. A pak jsem si vyšetřil zapojení svalů a volnost kloubů. Všechny tyto “testy” provedla v krásné kvalitě a malinké stočení nožičky jsem pozoroval, když Evička běžela k hračkám na podložku vedle lehátka. Mamince jsem s radostí říkal, že má úžasnou živou a zdravou holčičku, která nám v celé své kráse ukazuje, jak by mohla vypadat mezilidská komunikace a spolupráce.
Děti jsou úžasné v mnoha ohledech. Jedním z nich je neustálý zájem o vše, co je obklopuje. Ono fascinování a nadšení okolním světem se někdy projevuje právě ve způsobu držení těla a pohybu. Může nám připadat jako nezdravé, neideální nebo až krkolomné. Nejčastěji pozorujeme mírné stáčení špiček dovnitř při chůzi či běhu, hovění si připomínající kulatá záda, vypouklé bříško, nohy do X, atd.
Proto všichni, kteří pozorujeme pohyby našich dětiček, sledujme i to, co děti právě zajímá a co je jejich středobod zájmu. Může nám to pomoci v hledání odpovědi, zda postavení nožiček, páteře anebo hlavy je jenom reakcí na dětské zaujetí anebo je lepší raději vyhledat odborníka ke konzultaci.
A jenom pro naši lepší představu se můžeme zamyslet sami u sebe, jaké máme držení těla, pokud delší dobu stojíme na zastávce, koukáme na obrazovku počítače anebo do mobilního telefonu :-).
Evička mě však nejvíce překvapila úplně na konci při úklidu hraček a míčů, které jsme používali. Postupně koulela míče do rohu a jeden větší gymnastický nazvala tatínkem, o něco menší maminkou a takové 2 malé masážní míčky dala na židličku vedle nich a řekla “miminka”.
I během našeho setkání jsem viděl, že míčky Evičku baví, tak jsem ji přinesl nový míček, aby si ho vzala domů na cvičení. Její reakce mě však více n ež překvapila. Vzala tento malý míček a dala ho k původním dvěma malým míčkům a pronesla: “další miminko”. Já jsem zůstal stát s otevřenou pusou a nevěřil jsem svým očím. Evička mi v plné kráse ukázala, s jakou lehkostí můžeme spolupracovat, být ohleduplní a laskaví.
A právě v tomto děti nesmírně obdivuji. Jejich radost sdílet prožitky s ostatními a schopnost myslet na druhé je prostě neuvěřitelná a měla by být inspirující pro nás všechny.
Neučme proto děti, ale učme se od dětí.
Petr Zahradník